Nejrozšířenější formou anémie je chudokrevnost způsobená nedostatkem železa. Povětšinou stačí tento prvek začít doplňovat, aby během přibližně dvou měsíců došlo k srovnání jeho hladiny. Nejlepší metodou je změna životosprávy, kdy bude potrava obsahovat vyváženou kombinaci masa, ovoce a zeleniny. Tmavé maso, drůbež i ryby obsahují nejvíce železa, zato postrádají kyselinu askorbovou. Ta se hojně nachází v ovoci a zelenině a její síla je v schopnosti zvýšit vstřebávání železa. Kyselina askorbová, neboli vitamín C zvyšuje kyselost žaludku, což je jeden z faktorů ovlivňujících vstřebávání železa. Důležitou roli hraje, v jaké formě je požité železo, zda hemové (svalová vlákna) nebo nonhemové (rostlinné zdroje). Tělo si umí odebírat takové množství, jaké právě potřebuje. Má-li dostatek železa, vstřebává přibližně 5%, avšak při jeho nedostatku se toto číslo zvýší na 20%. Je-li úprava potravy nedostatečná, přichází na řadu celá řada preparátů pro jeho doplnění. K úspěšnosti je nutné dostatečně dlouhé užívání adekvátní dávky. Při nízké hladině se podává nejčastěji kolem 200mg a následně se dávka sníží na udržovacích 100mg. Pro maximální účinek by se železo mělo brát na lačno a pokud možno v kombinaci s již zmíněným vitamínem C. V případě, že nedochází k dostatečnému vstřebávání v trávicím traktu, je železo podáváno injekčně.
Anémie způsobená nedostatkem vitamínu B12 či kyseliny listové tak jako v předešlém případě spočívá v doplnění těchto látek pomocí preparátů. Často společně s nimi bývá podáváno i železo. Ke zvýšené spotřebě kyseliny listové dochází zejména u těhotných a kojících žen a proto by jí měli doplňovat preventivně. Vědecké studie totiž prokázali, že má tento prvek na vývoj dítěte kladný vliv. Nedostatek vitamínu B12 je povětšinou způsoben nízkým příjmem v potravě (vegetariánství) či poruchou vstřebání. V druhém případě je do těla vpravován injekčně a povětšinou se jedná o celoživotní léčbu.
U aplastické anémie se pacienti s mírnými následky pouze sledují, k samotné léčbě je přistoupeno pouze ve vážných případech. U mladých pacientů, u nichž se našel vhodný dárce, dochází k transplantaci kostní dřeně. Nejvhodnějším dárcem je vždy blízký rodinný příslušník, neboť je mnohem vyšší naděje na úspěch. Pacienti, jejichž věk již nedovoluje uvažovat o transplantaci nebo se pro ně nepodařilo nalézt vhodného dárce, jsou odkázáni na léky bránící tvorbě protilátek proti krvinkám v kostní dřeni. Další podpůrná léčba spočívá v aplikaci antibiotik na potlačování infekcí a podávání léků proti krvácení. Dříve se hojně využívali i transfuze, avšak v dnešní době se k nim lékaři uchylují čím dál méně.